שָׁ֤וְא
šāw
[it is] vain
לָכֶ֨ם ׀
lā·ḵem
、 מַשְׁכִּ֪ימֵי
maš·kî·mê
early
ק֡וּם
qūm
to rise up
、 מְאַֽחֲרֵי־
mə·’a·ḥă·rê-
late
שֶׁ֗בֶת
še·ḇeṯ,
to sit up
אֹ֭כְלֵי
’ō·ḵə·lê
to eat
לֶ֣חֶם
le·ḥem
the bread
– הָעֲצָבִ֑ים
hā·‘ă·ṣā·ḇîm;
of sorrows
כֵּ֤ן
kên
[For] so
יִתֵּ֖ן
yit·tên
לִֽידִיד֣וֹ
lî·ḏî·ḏōw
. שֵׁנָֽא׃
šê·nā.