וַיֹּאמְר֤וּ
way·yō·mə·rū
And said
עֲבָדָיו֙
‘ă·ḇā·ḏāw
אֵלָ֔יו
’ê·lāw,
to him
מָֽה־
māh-
what [is]
הַדָּבָ֥ר
had·dā·ḇār
הַזֶּ֖ה
haz·zeh
אֲשֶׁ֣ר
’ă·šer
؟ עָשִׂ֑יתָה
‘ā·śî·ṯāh;
בַּעֲב֞וּר
ba·‘ă·ḇūr
、 הַיֶּ֤לֶד
hay·ye·leḏ
the child
– חַי֙
ḥay
[while he was] alive
צַ֣מְתָּ
ṣam·tā
וַתֵּ֔בְךְּ
wat·tê·ḇək,
and wept for
וְכַֽאֲשֶׁר֙
wə·ḵa·’ă·šer
but when
、 מֵ֣ת
mêṯ
died
הַיֶּ֔לֶד
hay·ye·leḏ,
the child
קַ֖מְתָּ
qam·tā
וַתֹּ֥אכַל
wat·tō·ḵal
and ate
. לָֽחֶם׃
lā·ḥem.